Stručná Historie Barbarských kmenů, aneb ze spisů šíleného kněze Octavia Opilluse
Vznik Baragrunského království se datuje kolem roku 400 př.n.l., pár let po Přemístění. Před vznikem tohoto státu byly jednotlivé kmeny nejednotné a často i ve válečném stavu. Se založením tohoto království je silně spjata osoba Valora Všudemocného I. Valor byl náčelník kmene Orla a byl to on kdo sjednotil roztroušené kmeny do války s Roury a nemrtvými(Rour pochází z Baragrunského Rou, což znamená zelený. Je to označení pro zelenonožce, někdy se používá pro označení jížní části Thrallmuru.). Válka s Roury byla tvrdá a s pomocí lidí barbaři nakonec vyhráli a zatlačili Roury zpět do Thrallmuru. Valor položil základní kámen barbarské víry a po válce barbaři z neznámých důvodů opustili Mennarienské území. Další zmínky o barbarské aktivitě pochází z roku 382 př.n.l., kdy barbarské Trakary (barbarské podlouhlé veslice, název je odvozen od typické ozdoby na přídi a to dřevěného kola, které symbolizuje nevyzpytatelnost osudu.) přistály na východním pobřeží Baragrunu. Určité prameny tvrdí že jich bylo jen pár, ale jisté je že k břehu dorazily jen lodě jedenácti kmenů. Barbaři zde začali nový život, ale po krátké době narazili na komplikace. Za prvé, Baragrun již byl obydlen, a to národem Bógńmejů, kteří měli vyspělou civilizaci založenou na porozumění přírodě. Problém byl v tom že Bógńmejové věřili v to že pokud pozřou mozek svého protivníka, tak zesílí jejich fyzické vlastnosti. Bógńmejové byli národ zakrslých lidí, žijících v džungli a zde pěstovali bylinu S’Kero-Ah, důležitou pro většinu jejích náboženských rituálů. Bógńmejové ji používali od raného dětství a tato kytka měla vliv na zastavení jejich růstu, čím dříve Bógńmej se S’Kero-Ah začal tím větší se z něj stal mystik. Bógńmejové žili ve vnitrozemí a proto trvalo nějakou dobu než vznikla větší konfrontace s barbary. Roku 373 př.n.l. již barbaři vlastnili dvě pevnosti na východním pobřeží a to Gjalersborg a Valorholm. K moci se dostal představitel kmene Vlka, Trubeir McCoytl. Byl to muž velice rázné a přímé politiky. Poté co byl ještě v tomto roce korunován, vyhlásil válku Bógńmejům, za účelem rozšířit barbarské království. Válka trvala do roku 368 př.n.l. a pro barbary byla velice úspěšná, povedlo se jim obsadit vnitrozemní strategické body a začali s výstavbou nového města u pohraničí džungle, Baragrunu. Bógńmejové se stáhli více do středu džungle. Nikdo neznal jejich počty a proto byli barbaři velice překvapení když začala 2. Bógńmejská válka (350-347 př.n.l.). Domorodská ofenzíva byla krutá a barbaři byli nuceni stáhnout se z Baragrunu do pobřežních pevností. V bitvě o Baragrun zahynul Trubeir McCoytl a k moci se dostává Murmar Kraboň I., náčelník kmenu Mrazivé Nutrie. Ten zastával spíše defensivní politiku a tak věnoval více pozornosti rozvoji pevností na pobřeží než útokům na nehostinnou džungli. Bógńmejové pokračovali s invazí ale jejich primitivní technologie nestačily na vysoké barbarské zdi. Rok 333 př.n.l. se zapsal do dějin jako jeden z největších barbarských omylů. Věštby předpovídaly zjevení ducha ohně a tak když z Thrallmuru přiletěl rudý drak Ferrossaharrvyssan, většina barbarů to pokládala za dobré znamení. Drak se zdržoval ve vnitrozemí a plenil jedno domorodé hradiště za druhým. Přesouval se však stále jižnějším směrem a tak roku 310 př.n.l. vyplenil barbarské osídlení kus od Valorholmu. To vzbudilo paniku mezi barbary a mnoho hrdinů padlo při pokusu zbavit se draka. O rok později se mladý Zhruthor, jeden z možných nástupců kmene Muflona, odebral skrze džungli do hor. Roku 301 př.n.l. se Zhruthor neočekávaně vrátil, a co bylo překvapivější, s hlavou Ferrossaharrvyssana. Zhruthor se zapsal do dějin a stal se náčelníkem kmene Muflona, útoky draka ustaly a války s Bógńmeji vypadaly jako dávná minulost. Barbaři se rozšířili více na západ a vzniklo mnoho nových měst, nejdůležitějšími jsou asi Dannvitský Přístav a Kaellomovo Hradiště. Mír dovolil rozvoj mořeplavectví a magie, roku 298 př.n.l. se na plavbu vydává Murmar Kraboň II., později zvaný Bógńmejobijec. O pět let později se vrací se zprávami o neobydlené západní části poloostrova. Většina státních peněz se věnuje do rozšiřování kolonií na západě. Roku 290 př.n.l. vypuká 3. Bógńmejská válka (290-286 př.n.l.) a většina vnitrozemních měst byla znovu zabrána domorodci. Murmar Kraboň II. Se vyznamenal na bojištích na západě, kde se mu úspěšně povedlo zastavit ofenzívu na kolonie a zatlačit domorodce zpátky do džungle. V bojích na východě byl smrtelně zraněn Zhruthor Drakobijec, ale zázrakem přežívá, o rok později však umírá za záhadných okolností. K moci se dostal Handulf Moudrý, náčelník kmene sovy. Postaral se o přípravy na válku, barbaři chtěli skončit tyto konflikty jednou a pro vždy. Vydal Handulfovy dekrety, které vyhlašují všeobecnou brannou povinnost, navíc pravidelný žold armádám a jediní kdo byli z tohoto práva vyjmuti byli horníci ve zlatých dolech na které je Baragrun bohatý. Handulf moudrý umřel roku 256 př.n.l. a k moci se dostal Murmar Kraboň II. Bógńmejobijec. Ten nechal vybudovat flotilu Trakarů, sloužící k rychlým taktickým přesunům armád tam kde je potřeba. O 3 roky později zahájil akci a nastala 4.Bógńmejská válka (253-246 př.n.l.). Plán byl jednoduchý, zaútočit na pobřežní domorodé vesničky na severu, vyplenit, nasednout znovu do Trakaru a posunout se dál na sever. Mezitím měl zbytek armády pročesávat džungli a dobít každé osídlení domorodců. Válka byla pro barbary velice úspěšná, povedlo se jim vytvořit sjednocené území od kolonií na západě až po pobřežní města na východě. Přeživší Bógńmeje nahnali do izolovaných rezervací a dále se soustředili na vnitřní problémy státu. Barbaři potřebovali zlepšit komunikaci mezi jednotlivými územími kmenů, zajistit lepší obranu a navázat obchodní kontakt s ostatními státy. To vše se podařilo až za vlády Garduba Ostrozuba. Byl to náčelník kmene Medvěda a k moci se dostal tím, že porazil Ducha Síly, Karlavagnena. Tento strašlivý medvěd sužoval okolí po desítky let a Gardub tomu učinil přítrž. Od počátku jeho vlády, tedy od roku 241 př.n.l. se vykazoval tvrdou politikou proti Bógńmejům, zařídil zpřísnění pravidel v domorodých rezervacích, aby zabránil nepokojům. Po skončení jeho vlády nastálo krátké období bez monarchy, stát ovládala pouze rada náčelníků. V roce 227 př.n.l. se situace v rezervacích vyhrotila natolik že vypukla Velká Bógńmejská revoluce. V čele vzbouřenců byl šaman Al-Papus’Da-N’Aflus. Bógńmejové se pokusili prolomit izolaci, ale brzo je dohnaly vojska barbarské šlechty a zmasakrovaly je. Roku 222 př.n.l. se domorodci pokusili o novou akci, vypukla Větší Bógńmejská revoluce. Tentokrát se uprchlému kmenu povedlo osvobodit domorodce z ostatních rezervací a nasbírali početné vojsko. Šlechta nebyla schopna zareagovat tak rychle protože vedli rozpory mezi sebou o to kdo bude příštím vládcem. Když se v roce 222 př.n.l. objevili u Baragrunu Bógńmejové, nikdo nebyl schopný věřit svým očím. Bitva vypadala prohraně, ale poté co umřel velitel zodpovědný za obranu města, pokusil se vše zorganizovat nejmladší syn náčelníka kmene Muflona, Skundson Ubalberg. Jako zázrakem sjednotil vystrašené obyvatelstvo a odvrátil útok domorodců. Poté se vydali na úprk směrem k Valorholmu, kde sídlily armády kmene Jelena a Vrány. Vypukla 5. Bógńmejská válka (222-215 př.n.l.) a také poslední. Nejvýznamnější bitvou byl boj o Papilaš, který se odehrál roku 215 př.n.l. Byl to vrchol Skundsonovy ofenzívy a tím že se barbarům povedlo dobít největší město Bógńmejské říše položili jejich národ na lopatky. Trvalo už jen rok, než byly rozprášeny zbytky armád a většina Bógńmejů byla uvrhnuta do otroctví. Během dalších padesáti let vytvořil sněm náčelníků silný a schopný centralizovaný stát, zavedli jednotné náboženství (spiritualismus) a ražbu mincí. Stále odmítali některé z nových technologií jako papír, ale přišli se spoustou nových vynálezů. Například Tennhle-Zkop, nástroj pro pozorování vzdálených předmětů, velice užitečný na moři, nebo spoustu nových filozofických směrů. Nejznámější filozof byl asi Hókr Brada III., nejvyšší šaman z kmene Vrány, propagující názor splynutí s přírodou, takzvaný Gaiaismus. Zvrat v rozvoji Baragrunského království byl rok 366 př.n.l. kdy se z Rouru vyhrnuly zástupy zelenonožců. Důvod k jejich náhlé migraci je mi neznámý, ale jasné je že barbaři se své těžce vydobyté země nechtěli vzdát bez boje. Sněm musel zareagovat okamžitě a se spásným nápadem přišli vůdci kmene Medvěda a Orla, Godraq a Hrothwulf. Jejich plán spoléhal na krvežíznivosti Rourů a proto si vybrali barbaři bojiště v Dračí rokli. Rokle byla široká jen na pár mužů a tak mohli barbaři využít svoji disciplinovanost v neprospěch chaotických Rourů. V Dračí rokli v roce 362 př.n.l. barbaři zastavili postup Rourů na jih a začali chystat odvetnou akci. Během dalších 30 let války k velkým změnám nedošlo, jen počty barbarů a Rourů radikálně klesaly. Finální řešení bylo prolomit Rourskou frontu. Tento nápad však nepodporoval nikdo kromě Godraqa a Hrothwulfa. Tito dva vůdci sebrali své muže a vydali se na frontální útok. Oba bitvu přežili a vyhráli, ale Godraq byl nadosmrti poznamenán Rourskou magií a vysloužil si přízvisko Choromyslný. Hrothwulf byl oslavován jako hrdina a po poslední bitvě, bitvě o Průsmyk Danaligaenu, kdy Hrothwulf sám zabil v čestném souboji vůdce zelenonožců se uzavřel vynucený mír. Podmínky pro Roury byly tvrdé, všichni se museli vrátit zpět na Thrallmur a taky museli vyplatit výkupné ve výši dvou set hřiven stříbra a zlata. Po této válce se už Baragrunské království až do nedávné doby do žádného válečného konfliktu nedostalo. Jednou z posledních důležitých událostí jsou zákony Dobrobila Corbellpila z roku 143 př.n.l. Zákony pojednávaly většinou o všeobecných právech občanů a navíc pomohli Dobrobilovy ke zestátnění majetku Gýgr (Gýgr je barbarské označení pro někoho kdo není občanem jejich státu), což vedlo k hromadné migraci lidí z Baragrunu zpět do Menariennu. Po smrti Dobrobila Corbellpila nastoupil na trůn přímý potomek Valora Všudemocného I., Gjalerson II., který tak nastolil dědičnou linii koruny pro kmen Orla. 3 roky př.n.l. zemřel poslední královský dědic barbarských království, Jarl Lofkowitz. Toto je vše co jsem já, skromný mnich Bohyně, Octavius Opillus, na svých cestách zjistil o Barbarech...nezapomeňte si určitě rychle koupit knihu Slovník Barbarských nářečí Octavia Opilluse, nebo Slovník Barbarských nadávek Octavia Opilluse. Vydalo královské nakladatelství Mergatt roku 1 našeho letopočtu.
Komentáře
Přehled komentářů
Regards, Lots of content.
how to write abstract for dissertation https://essaywritingservicehelp.com essay community service https://writingthesistops.com
essay writing service legal x66ohw
(EugenePayop, 6. 4. 2023 23:55)